sobota 25. října 2014

Místo, které miluji :)

Tak je to konečně tu. Po velice dlouhé době jsem sepsala první článek do hřejivé výzvy. Musím Vám říci, že jsem dost dlouho nevěděla, jaké místo si vybrat. Ale na dnešní procházce jsem se rozhodla. Tak snad se Vám článek bude líbit :).


Když vyjdu z domu, musím jít nějaký kus po asfaltové cestě. Pak ale přejdu hlavní silnici a  za minutku jsem už u zatáčky k tomu kouzelnému místu. Jakmile zatáčkou projdu, otevírá se mi překrásný pohled. Vidím lesklou a klidnou hladinu rybníka, kterou lemují nádherné vrby a další stromy. V pozadí se nachází louka a za ní les. Miluju tenhle pohled. Vždycky přemítám, zda-li jsou u lesíka nějaké srnky.

Pomalu se vydávám po cestě okolo rybníka. Kochám se pohledem na vodu a stromy. A pokud je se mnou moje milovaná Eve, tak ji hlídám, aby se mi někam nezatoulala. Přicházím k první vrbě. Cítím z ní moudrost věků a pohled dryády. Lehce ji hladím po listech s pocitem radosti, že tu opět můžu být. Usmívám se, protože vím, že mi předává svoji energii a já ji zase mou. Hned se mi lepší nálada.


Po chvilce ale pokračuji dál, míjím starý ztrouchnivělý pařez napůl ponořený do rybníka. Přicházím ke kamennému ,,odpočívadlu" , kde za slunných dní sedím a dívám se na klidnou hladinu či na Eve, jak plave. Pak pokračuji v chůzi a přicházím k další vrbě. Okouzlují mě její větve, které tvoří nad vodou bránu do magického a neprobádaného světa. Moc ráda se dotýkám kmene. Prsty přejíždím po popraskané kůře, ale zároveň cítím život kolující pod ní. Přemýšlím, co všechno už tahle vrba zažila, o čem všem by mi mohla vyprávět. Chvilinku se zdržím, ale pak pokračuji dál, abych mohla pozdravit i další stromy. Cestou potkávám olše, duby, lípy a další vrbu. Kousek za ní je pokácený strom ve vodě, který už působí velmi nostalgicky. Občas mi ho bývá velmi líto a nejraději bych ho z té vody vytáhla, ale pak si uvědomím, že poskytuje bezpečí rybám. Možná pod jeho starými větvemi přebývají i sumci, kteří jsou prý v tomto rybníce docela velcí. 


Konec cesty uzavírá brána z větví bezů. Když projdu, ocitám se náhle v džungli plné rostlin. Vypadá to tam velmi krásně a tajemně. Brzy se ale ocitám na cestě, která vede na louku. Tam ale dnes nepokračuji, protože je všude bláto a mně začínají promokat boty. Vydávám se tedy nazpět.

cestou zpátky se loučím se stromy a doufám, že sem budu moci zase brzy přijít. Přemýšlím nad velikostí sumců, nad nepořádnými rybáři a nad krásou všech zde stojících stromů. Tohle místo je prostě překrásné, plné života a kouzel. Mám to tu opravdu velmi ráda :).



7 komentářů:

  1. Krásne napísaný opis a je super, že si ho doplnila aj o fotky :-) Teda, nie sú iba ilustračné, však? :D Obsahovo je to však ako som už napísala super, rada by som sa na to miesto sama niekedy pozrela :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :-). neboj, fotky jsou přímo z toho místa :-).

      Vymazat
  2. Krásný článek. Z nějakého důvodu jsem si u toho úplně vzpomněla na jednu věc - Víš, že v nějakém státě, teď nevím, v jakém to je, je protizákonné objímat nebo jinak sahat na stromy?
    Děsný, že? :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No to je strašný, kdo to proboha vymyslel? :-O

      Vymazat
    2. No asi nějakej debil, kdo jinej, žejo. :D Moc jsem se po tom nepídila, spíš se jen zděsila nad tím, že tohle fakt někde je a nikdo proti tomu nic nemá.

      Vymazat
  3. Konečně, už jsem se bála, že se nakonec nezapojíš! :-) Ale uznávám, že hned první téma je dost náročné a ty ses s tou výzvou poprala skvěle. Vlastně jsi ji možná spíš objala. Každopádně je to nádherně sepsáno a já přeji stejnou jiskru i dalším výzevním článkům! :)

    OdpovědětVymazat
  4. Že já pořád žasnu nad tvým talentem. Je to tak krásně poeticky napsáno. Vážne super popis. Akorát jsem si ho nemohla naplno užít, protože naše učitelka asi právě teď opravuje slohovky mojí třidy a já ani nevím jestli to, co jsem napsala vážně popis je :-D

    OdpovědětVymazat

Každý komentář mě velmi potěší. Proto všem moc děkuji! :)