Můj životní příběh

Druhý příspěvek do hřejivé výzvy :).

,,Moc si toho od mého narození nepamatuji. První, co si pořádně vybavuji, je pocit. Všeobjímající pocit látky kolem mého těla. Nic jsem neviděl, všude kolem mě byla tma. Nebo jsem snad oslepl? Počkat, vlevo nahoře vidím malinké světlo. Je to hvězda? Nikdy jsem hvězdy neviděl, ale slyšel jsem o nich lidi vyprávět. Prý jsou dech beroucí a poblikávají. To by sedělo. Svit mého světélka taky poblikává. Takže tohle je ta bájná hvězda. Ale nemělo by jich být víc?"

Když jsem si takhle přemýšlel, najednou se se mnou svět zatočil. Ucítil jsem lehký náraz do mého omotaného těla. A znovu. Nárazy začaly být pravidelné. Vždycky na chvíli přestaly, ale brzy opět začaly. Nevěděl jsem, co se to se mnou děje. A pak se stalo něco nečekaného. Má hvězda vybuchla. Zničeho nic se všude rozlilo nelítostné světlo, které oslepilo mé oči. To jsem ale nevěděl, že se světlo ještě zintenzivní. Za chvíli totiž někdo (nebo něco?) odmotal z mého těla látku, do které jsem byl zabalen. Když mé oči přivykly ostrému jasu, spatřil jsem vlídnou usměvavou tvář. Byla to žena. Držela mě ve svých hebkých teplých rukách a dívala se na svět překrásnýma očima. Vedle ní byla další žena, která zrovna o něčem mluvila. Pak se otočila na moji opatrovnici a vzápětí mě spatřila. Když mě uviděla, jenom vykulila oči s prostým ,,Jééé, ten je nádherný! To je pro mě?" 

Má opatrovnice mě předala oné záhadné ženě, která vzala mé tělo do svých drobných teplých ruček. Připadal jsem si jako v bavlnce. Postupně jsem si začínal všímat i okolí. Zjistil jsem, že do teď jsem byl schovaný v tašce a má hvězda byla jen malým světlem vnějšího světa. Všude teď kolem mě chodili lidé. Brzy jsem se ocitl ve společnosti asi dvaceti dam a pak jsem zažil svoji první jízdu tramvají. Potom jsem se usadil na stole, před mojí minulou opatrovnicí a mou nynější majitelkou. Kolem mě byl děsný hluk. Ale po čase jsem pochopil, že jsem na srazu knihomolů. Díval jsem se, jak se lidé kolem mě baví a sám jsem se neubránil úsměvu. 

Navečer, asi kolem šesté hodiny, mě ale má majitelka dala opatrně do své tašky. Pak byla dlouho tma. Trošku jsem se bál, ale zvládl jsem to. Po delší době mě má nová opatrovnice vytáhla a postavila na stůl u postele. A tady od té doby jsem. Dívám se na nedaleké rybičky v akváriu a pozoruji dění kolem.Vždycky se těším, až přijde má opatrovnice, protože se na mě láskyplně dívá. Občas si mě bere k sobě a hladí mi křídla. 

Mám ji rád.