neděle 16. října 2016

První ročník literárního festivalu HumBook

Včera se konal literární festival Humbook, na který jsem se již dlouho těšila. A jak jsem si ho užila? :)
(předem upozorňuji, že článek je dlouhý, plný zážitků a fotek)

 Včera ráno jsem si sbalila knihy, vstupenky a foťák. Asi v 9:30 jsme se vydali s Pavlikem do Kolína na vlak. Ten měl samozřejmě 15 minut zpoždění kvůli výluce. Říkala jsem si, že to je ještě dobré, protože do Prahy dojedeme v 11 a budeme tak v pohodě mezi 50 prvními návštěvníky festivalu (jo, chtěli jsme dáreček). Ale co se samozřejmě nestalo - chvilku předtím, než přijel vlak do stanice Kolín, se stala nepříjemná věc. Za Kolínem jiný vlak srazil osobu, takže se trať uzavřela a všechny vlaky (včetně našeho) jely odklonem. Takže jsme nakonec neměli zpoždění 15 minut, ale celou hodinu. Tím pádem jsme se mohli rozloučit s dárečkem. Mimo jiné v našem vagónu dělali lidé strašný hluk, takže cestování bylo velice nepříjemné. Během cesty si nás našla Áďa, se kterou jsme byli domluvení, že pojedeme stejným vlakem a pak společně zamíříme na HumBook. 

Když jsme se pak konečně dopravili do Prahy, došly si holky (Áďa, její mamka a sestřenka) pro lístky na metro a už jsme frčeli na stanici Vltavská. Odtamtud jsme se poměrně rychle dostali k sálu Elektra, kde již byla docela velká fronta. Cestou se k nám připojila slečna Míša, která netušila, kudy se na HumBook dostane. A zrovna si ode mě koupila lístek, co jsem měla navíc. 
Po chvíli čekání ve frontě jsme se dostali dovnitř. Pavlikovi jsem dala VIP vstupenku, takže si šel pro dárečky (které byly ve skutečnosti pro mě :D) a my s Áďou se šly nahlásit jako blogeři. Samozřejmě jsme ani jedna nebyly uvedeny v seznamu. Ale co teď? Pobíhaly kolem nás asi 3 slečny (paní) a hledaly naše jména, ale nikde jsme psané nebyly. Už se nás začala zmocňovat panika, a chtěly jsme jim s Áďou ukázat e-maily, ve kterých se píše, že máme na HumBook volný stup. Naštěstí se pak vše zdárně vyřešilo, každá jsme dostala plátěnou tašku s dárečky a pokračovaly po schodech dolů.

Všichni společně jsme zamířili do hlavního sálu, kde měla každou chvilkou vystoupit ruská autorka Natalja Ščerba, jež napsala knihu Časodějové. Ta byla k sehnání teprve od včera na HumBooku. Samozřejmě jsme si ji šly s Áďou koupit (u stánku s knihami byla pořádná fronta). Já kupovala Časoděje 2x, jednu ještě pro dalšího knihomola. A koupila jsem si i knihu Sůl moře, nad kterou jsem sice dlouho váhala, ale neodolala. 

Stánek s knihami, focený shora: 
Zakoupené knihy:
Beseda s Nataljou. Vzadu na plátně jsou vidět otázky, které posílali čtenáři.
Během besedy jsem si prohlížela obsah obou plátěných tašek, které jsem dostala (jedna za VIP vstupenku a jedna pro blogery). Našla jsem v každé knihu Stránky světa od CooBoo, po které jsem koukala už hrozně dlouho a brousila si na ní zuby. Mám z ní ohromnou radost! A dále byla v obou taškách kniha Dům, ve kterém... od nakladatelství Fragment. I tuto knihu jsem si chtěla koupit, takže mé nadšení bylo ještě větší! A v tašce pro blogery byla i kniha Illuminae, která vychází až 7. listopadu, takže mám jedinečnou možnost si ji přečíst ještě dříve, než se dostane na pulty knihkupectví. Obě tašky byly navíc doplněny o krásné drobnůstky. 

Taška s dárky za VIP vstup:
 Taška s dárky pro blogery:
 Kniha Illuminae:
Po besedě s Nataljou následovala autogramiáda. Naštěstí jsme s Áďou moc dlouho nečekaly ve frontě a poměrně brzy měly knihu podepsanou. Autorka mile souhlasila, že se se mnou vyfotí. A díky Pavlikovi, který celý den fotil, mám s ní fotku :). 
Podepsaná kniha:
 No kdo má v knize věnování psané azbukou, že?

Potom přišla na řadu beseda s českými autorkami - konkrétně s Míšou Burdovou, Marií Rejfovou a Lenkou Dostálovou. Knihy na podpis jsem s sebou neměla, takže jsem chvíli poslouchala a pak šla ,,obhlédnout terén". Pavlik zůstal na sedacím pytli, který jsme si zabrali (jinak nebylo jinde místo, všude bylo strašně moc lidí). Hlasovala jsem pro nejlepší knihu festivalu (dávala jsem hlas knize Země příběhů, která je prostě super), omrkla jídlo ve stánku (později jsem si tam koupila drobenkový koláč, který byl výborný) a celkově zjistila, co kde je. 

Beseda s českými autorkami:
Dále následovala beseda s Rutou Sepetys. Ruta je úžasná, parádně energetická, milá a laskavá. Moc se mi líbí, jak o svých knihách mluví. Jak mluví o příbězích a lidech, o kterých píše. Není tedy divu, že na její autogramiádu byla ohromná fronta, která se pak z hlavního sálu přesunula na schodiště. Já jsem si počkala, než fronta poleví a pak teprve šla pro podpis. Ruta byla strašně hodná, pořád se na mě usmívala a s radostí se se mnou vyfotila. Opravdu je to velice příjemný člověk, se kterým by se dalo dlouho povídat.

Beseda s Rutou:
 
 Autogramiáda:
Kniha s podpisem:
A pak přišel zlatý hřeb večera - Christopher Paolini! Na něj jsem se těšila úplně nejvíc. Jeho beseda mi přišla ze všech nejlepší - úžasně mluvil, byl vtipný a posluchači se ani na chvíli nenudili. Já osobně bych ho mohla poslouchat hodiny, protože to byla skvělá zábava. Prozradil něco malinko (ale opravdu jen malinko) k pátému dílu, pověděl nám něco o sobě (věděli jste, že měl střední školu hotovou již v 15. letech? Učil se totiž doma) a mile rád odpovídal na otázky čtenářů. Na otázku, zda by nám mohl prozradit nějaké tajemství Angely (postava v knize) nám odpověděl:,, Angela nemá holuby." A pak dodal:,, A ne, nebudu to nijak vysvětlovat." :D  Byl jednoduše naprosto úžasný a slyšet a vidět ho, byl pro mě nejlepší zážitek z celého dne a splněný sen.
Tady bych ráda pochválila překladatele, protože jeho překlad byl opravdu dobrý. Nezasekával se, mluvil plynule a celý rozhovor byl díky tomu opravdu na úrovni.
Pak následovala autogramiáda (čtenáři se na Paoliniho doslova vrhli - nakonec je museli organizátoři trošku usměrnit). Já si šla zatím povídat s Eliškou, která čekala na svoji kamarádku Marťu, která si šla pro podpis. Jak jsme si tak s Elis povídali, přišel k nám jeden pán, jestli bychom mu odpověděly na pár otázek o Humbooku do kamery. Proboha, jestli někde to video najdete, nekoukejte na něj! :D Bylo to šíleně trapné :D. Já byla celá rudá, jak bylo v hlavním sále obrovské horko a obě s Elis jsme byly velmi nervózní. No prostě děs a hrůza! :D

Pak přišla Marťa celá nadšená, že získala podpis. Ještě chvíli jsem si s nimi povídala a pak hnala za Áďou, která už měla jít na řadu ve frontě na podpis od Paoliniho. Vzala mě k sobě, takže jsem nemusela čekat celou tu šíleně dlouhou frontu (omlouvám se všem, které jsem předběhla). Nakonec jsem si nechala podepsat jen Eragona a komplet, abych nezdržovala s ostatními knihami (měla jsem s sebou totiž všechny 4.díly Odkazu dračích jezdců v pevné vazbě a ještě komplet), poprosila Christophera o foto a celá nadšená odcházela. Pak jsem zamávala na Elišku s Marťou, které musely už jít, aby stihly poslední vlak.
Podepsané knihy:
 
Když jsem Christophera při autogramiádě pozorovala, musela jsem ho obdivovat, jak ke každému svému čtenáři přistupoval. Na každého se usmíval, s radostí podepisoval a pokud jste se s ním chtěli vyfotit, rád souhlasil. Do foťáků se usmíval a snažil se, aby jeho čtenáři byli maximálně spokojení. A já tedy byla! Jestli ještě někdy do ČR přijede, nenechám si ho ujít. On je totiž vážně skvělý. 
Pak už jsme se honem balili a šli na vlak (to bylo již po 6.večer). Na nádraží jsme se s Áďou a ostatními rozloučili, jelikož jsme jeli jinými vlaky. Po cestě domů jsme se o celém dni bavila s Pavlikem a byla jsem velice ráda, že se mnou jel. I když vím, že se tam občas nudil, když jsem lítala všude možně. Přesto byl Pavlik úžasný, rád nás fotil a i díky němu byl celý den tak skvělý.

Určitě jsem zapomněla zmínit mnoho věcí, které ve mně včera zanechaly dojem, ale už takhle máte představu, jak byla celá akce skvělá. Opravdu výborně jsem se bavila (byť jsem vůbec nestíhala doprovodný program, jelikož nebyl čas - besedy byly dlouhé a autogramiády ještě delší) a je to pro mě zatím největší a nejlepší knižní zážitek. Příští rok přijdu velice ráda znova. Jediné, co by se mohlo do příštích let zlepšit je velikost prostoru, protože nás tam bylo opravdu hodně a místa málo (občas se nedalo ani nikde sednout) nebo alespoň zlepšit větratelnost hlavního sálu, kde bylo nedýchatelno. A co bych velice uvítala - možnost dát si někam na zamknutí věci. Přeci jenom jsme si s sebou přinesli knihy, mnoho dárečků dostali a ještě si něco nakoupili. Nakonec jsme tedy byli pořádně ověšení taškami. Pak vždycky alespoň jeden z nás musel sedět na místě a hlídat věci, abychom se s nimi nemuseli všude tahat. Takže za mě by byly např. zamykací skříňky naprosto ideální! :)

 Ale byl to teprve první ročník a já věřím, že v dalších letech se nedostatky postupně vychytají. I teď, na první pokus, byl HumBoook nezapomenutelný. Mnohokrát děkuji všem z nakladatelství Fragment a CooBoo za tak skvělou akci, kterou uspořádali. Byl to nádherný den! Ať HumBook žije!





A co Vy? Byli jste na HumBooku? :)

14 komentářů:

  1. Parádní článek :) souhlasím s tím, že to byl naprosto super zážitek. Paolini byl nezapomenutelný a Ruta taktéž :)
    No a že z nás budou youtube hvězdy? Ehm... to video asi ani nechci vidět a stále doufám, že budu vystřižená, tobě to říkání, že určitě přijedeš příští rok šlo skvěle :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D :D Buď obě, nebo ani jedna! :D

      Vymazat
  2. Vyčerpávající článek! :) Paolini byl prostě úžasný, doteď se pitomě usmívám, když si na něj vzpomenu :D

    OdpovědětVymazat
  3. Úžasný článek, dost mě mrzí, že jsem Prahu už nestihla :/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) Tak snad to stihneš příští rok (pokud další ročník bude, což upřímně doufám, že ano) :).

      Vymazat
  4. Ani nevíte jak vám všem závidím. Kdyby to nebylo tak daleko a ještě ke všemu jsem o víkendu byla v práci :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neboj, třeba to vyjde příští rok! :)

      Vymazat
  5. Miluju dozvídat se o autorech tyhle věci... jak reagují na fanoušky tak... Paolini i Ruta vypadají hrozně fajn :)) Strašně mě mrzí, že to nevyšlo, doufám, že to bude příští rok :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Snad ano :) A doufám, že se budeš moci příští rok zúčastnit :).

      Vymazat
  6. Nakonec jsem nedorazila kvůli té zpropadené nemoci, nicméně sociální sítě mi nabídly takovou dávku fotek, že mám pocit, jako bych tam taky byla. :D :)
    Moc ti to sluší. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) Doufám, že příští rok to vyjde a obě se tam potkáme :)

      Vymazat
  7. Musela to byť skutočne skvelá akcia, i keď s cestovaním boli trošku problémy, ale tak človek si nevyberie. Závidím hlavne tú prednášku s Paolinym a podpisy od neho :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Paolini byl úžasný :) Jestli budeš mít někdy možnost, určitě na jeho besedu jdi :).

      Vymazat

Každý komentář mě velmi potěší. Proto všem moc děkuji! :)