Přiznám se, že od začátku července čtu hodně málo. Není na knihy ta správná nálada a čtení mi zatím ani nijak nechybí. Což je asi způsobené tím, že hodně lítám po venku a snažím se prožívat svět, život, plnými doušky. A jsem šťastná. Jediné, co mi mé štěstí trošku kazilo byl takový ten hlásek uvnitř hlavy, který mám už naočkovaný z internetu. Je to ten malý prevít, co mi říkal:,, Musíš číst! Jsi přece knihomol, ne? A ten musí číst! Podívej se na ostatní, kolik už mají přečtených za letošek knih! Klidně 50 nebo dokonce 80! A Ty ani ne 30! Jsi ostuda!". Tyhle myšlenky mě trápily dlouhou dobu, než jsem pochopila, jak moc je to zbytečné. Život se neměří na počty přečtených knih, ale na prožité okamžiky. Jsem raději venku v přírodě, než doma u knihy? Ano! Trávím raději čas s rodinou a přítelem, než s knihou? Ano! Mám raději dovádění se psy v řece a na procházkách, než čtení knih? Ano! Znamená to, že nemám ráda čtení a knihy? Ne!
