sobota 24. září 2016

Autogramiáda spisovatelky Samanthy Shannon

Včera jsem se zúčastnila (tak jako mnoho dalších) autogramiády spisovatelky Samanthy Shannon (předpokládám, že nemusím dodávat, že se jedná o autorku Kostičasu a Vidořádu). Na tento den jsem se hodně těšila. Zároveň jsem včera dočetla Kostičas (recenze bude brzy), který se mi velmi líbil. A jak celý včerejší den probíhal? :)
(zdroj)

Skoro o půl 10 jsem vyrazila vlakem do Pardubic, kde jsem si udělala malou zastávku. Navštívila místní Levné knihy (které asi nepatří mezi velmi známé Levné knihy, jen mají stejný název). Tam mě zaujala kniha Tajemství gobelínu - Nadvláda démonů, což je 3.díl série Tajemství gobelínu od autora Henryho H. Neffa. Četla jsem první díl, který se mi velmi líbil a mohu ho vřele doporučit. Pořídila jsem si i druhý díl, ale že je k sehnání i třetí mě překvapilo. Neodolala jsem a za 130 Kč si tak pořídila 552 stran krásného čtení. Už se těším, až se do příběhu opět ponořím.
Potom jsem se vydala na nákup korálků. Lov byl velmi plodný a já tak teď mohu vyzkoušet (pro mě) novou techniku, o které Vám povím příště. A pak už nezbývalo než odjet k Pavlikovi. Zašli jsme si na oběd v podobě jarních závitků (Už jste je jedli? Jsou vynikající, hlavně s tou dobrou chilli omáčkou.), po jídle chvíle odpočinku a pak hurá na vlak do Prahy. Tam jsme dorazili kolem 16. hodiny odpoledne a šli rovnou do Neoluxoru. 

Nahoře v Neoluxoru, tam, kde měla probíhat autogramiáda, bylo připravených asi 20 židlí, které byly v době našeho příchodu již plně obsazeny. A to bylo asi 16:25 a autogramiáda měla začít až v 17 hodin. Rozhodli jsme se proto usadit dále, v oddělení Knižního Klubu. Mezitím jsme zkoumali různé knihy. Např. Pavlik pročítal knihu Japonky nestárnou ani netlousnou, čímž mě velice pobavil, a já jsem neodolala a koupila si knihy Prozřetelnost a Proroctví, každou za 49 Kč. Dlouho jsem těmto knihám odolávala, ale za tuhle cenu... nemohla jsem je tam nechat.
Chvíli před pátou jsme se šli vrátit na místo akce. V tu dobu už tam bylo tolik lidí, že jsme stáli ve frontě za rohem. Brzy přišla Samantha, se kterou byl krátký rozhovor. My stojící za rohem jsme samozřejmě neviděli nic, takže jsme jen poslouchali. Mezitím mi přinesla Ellen z blogu Between paper and Mind, knihu, kterou jsem vyhrála u ní na blogu. A jednalo se právě o Vidořád, takže díky Tobě mám podepsané obě knihy. Děkuji! :). 

Po rozhovoru začala autogramiáda. Těšili jsme se, že se konečně maličko posuneme z místa. Ale dalších 10 minut se nic nedělo. Ani těch následujících. Nakonec jsme na jednom místě stáli asi hodinu. Během té doby nám komentátor (či pořadatel?) oznámil, že Ti co seděli, přišli na autogramiádu dříve, takže jdou mezi prvníma. Měli jsme ohromnou radost. Nejen, že jsme již hodinu stáli skoro bez hnutí na místě, ale zároveň Ti, co celou dobu seděli na židlích, měli pohodlí a krásně vše viděli, měli jako první získat i podpis. A jaké z toho plyne ponaučení? Na autogramiády se chodí minimálně o hodinu dřív! Nebo raději o dvě, pro jistotu.

Čím více čas plynul a my se nepohnuli ani o píď, tím více jsme všichni z fronty byli nervóznější. Nohy znecitlivělé, záda bolela a pořád jsme byli tak daleko. Komentátor se nám snažil naše trápení zlehčit tím, že nám pověděl, že na J. Nesba čekali lidi 4,5 hodiny a na Christophera Paoliniho 6 hodin. Kdyby jste viděli ten šok v Pavlikových očích! Úplně se vyděsil, jelikož 15. října na Humbooku v Praze bude právě Ch. Paolini, a já jsem skálopevně rozhodnutá jít na autogramiádu. Vždyť ovlivnil mé dětství! A Pavlik jde se mnou. Tak snad bude letošní autogramiáda rychlejší, než před lety.
(Na této fotce jsme již vystoupili z poza rohu a asi během 15 minut byli u Samanthy. To byl potom frčák.)

Asi po hodině a čtvrt jsme se konečně začali hýbat z místa. A pak už to šlo docela rychle. Pevně jsem držela své dvě knihy, přičemž na Kostičasu jsem měla nalepený lístek s mým jménem (aby ho mohla Samantha napsat do knihy k věnování). Brzy jsem stála před Samanthou, vybrala si barvu fixy a nadšená se dívala, jak jí to podepisování krásně jde. Zdobila mé knihy, vlastní rukou. No nádhera! Pavlik mě mezitím fotil a já nesměle požádala Samanthu o fotku. Stihla jsem říct jen jedno slovo a ona hned,,Yes, yes!", za což jsem byla vděčná, jelikož má angličtina značně pokulhává. A tak jsem odcupitala k ní, usmála se na Pavlika a počkala na fotku. Vzápětí jsem Samanthě poděkovala, vzala knihy, řekla pořadatelům ,,nashledanou" a šla pryč. Skoro dvě hodiny čekání na podpis a během dvou minut to bylo pryč. Přesto jsem odcházela se šťastným pocitem v srdci. 

Ještě jsme se zastavili před hlavním vchodem, který má Neoluxor opravdu nádherně vyzdobený. Perfektně se přichystal na půlnoční prodej Harryho Pottera. Opravdu ten vchod vypadal božsky. A pak nám nezbývalo nic jiného, než nasednout na vlak a odjet domů. 
A celkové dojmy ze včerejší autogramiády? Čekání bylo hrozné, ale moci vidět Samanthu a mít její podpis a razítko v knize je k nezaplacení! :) Takže pokud váháte, jestli na nějakou autogramiádu jít, tak určitě ano! Ale doporučuji přijít alespoň o hodinu dříve a nebo si nést vlastní stoličku (třeba rybářskou, ta je praktická). 
A na závěr musím vyzdvihnout svého Pavlika. Choval se jako úžasný trpící - milující přítel. Kvůli mě stál ve frontě na spisovatelku, která mu byla úplně cizí. Nešel si ani na chvíli sednout, byť jsem ho o to několikrát prosila. Odmítal se ode mě hnout, tiše (dobře, občas ne úplně tiše) trpěl, ale z Lásky ke mně to vydržel a byl mým hrdinou. Jsem opravdu moc ráda, že tam se mnou byl. Byl mým ochráncem a mojí oporou. Ale nebyla jsem jediná, kdo s sebou přivedl přítele a ten jen tiše trpěl. Viděla jsem minimálně jednoho muže, který se tvářil stejně jako Pavlik, ale pro svoji přítelkyni to zvládl. Takže všem trpělivým drahým polovičkám knihomolek vzdávám úctu! Jste báječní! :)


10 komentářů:

  1. Ach jo, mně je tak líto, že mi to nakonec nevyšlo, strašně moc jsem se tam těšila :( Snad někdy jindy.
    A Pavlik je fakt úžasný! :D

    OdpovědětVymazat
  2. Tý jo, strašná závist! Já jsem se o téhle akci bohužel dozvěděla až když bylo po ní - a hrozně mě to štve, Kostičas jsem svého času hltala :)

    Lory Humble

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, já se vždycky facebooku bránila, založila jsem si ho až nedávno právě kvůli knihomolským věcem. Na tohle je to fajn :D. Většinou se o akcích dozvíš včas :).

      Vymazat
  3. Páni! Ten podpis ti veľmi závidím, máš šťastie! :) Ďakujem, že si sa s nami podelila o svoje dojmy. Keď bude nejaká autogramiáda v našom okolí, určite pôjdem! :)

    OdpovědětVymazat
  4. Jéé tak to super, že máš obe knihy podpísané :-) Síce si si musela dlhšie počkať, ale určite sa to oplatilo :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Tuhle autogramiádu jsem si nechala ujít, ale kdysi jsem stála tu šílenou frontu na Nesboho, heh, to byl fakt zážitek, ale máme s ním i fotku. :D
    Ty jo, Pavlik má fakt svatou trpělivost, ale to je krása. :) Jinak, na ten Humbook nebo jak se to jmenuje, jsem se taky chtěla podívat, ještě to nevím jistě, ale kdybych měla ten den volno, možná bych tam zašla a mohly bychom se třeba vidět na chvilku. :)

    Zatím se směj! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já na HumBook jdu určitě, takže mě tam kdyžtak hledej :). Mám pro Tebe taky ještě ty dvě knihy (Alchymie věčnosti a Nejistý zítřek) :).

      Vymazat

Každý komentář mě velmi potěší. Proto všem moc děkuji! :)